Tento týden máme v závodě na návštěvě nového CEO NOBO a já pro něj připravoval prezentaci věcí, které se nám povedly uskutečnit od jeho první návštěvy. Naposledy tady byl před Vánoci, takže se jedná o přibližně o první kvartál letošního roku.
Za tuto dobu jsme nabrali do firmy 107 nových zaměstnanců a 27 zaměstnanců u nás za tu dobu skončilo. Fluktuace je celkem velká, ale souvisí s tím, že jsme v rané fázi projektu, je u nás hodně práce a občas se bohužel i přes veškeré náborové aktivity stane, že se u někoho nesetkají očekávání s tím, co se u nás aktuálně děje. Tento objem náborů a výstupů samozřejmě zvyšuje tlak na všechna oddělení a s tím přichází i nové konflikty a tlak na všechny kolem. A to samozřejmě přináší nové zajímavé situace, které musíme každý den řešit. Na druhou stranu je to přesně ten důvod, proč já osobně do NOBO nastoupil – nerad se v práci nudím.
Když bych ta čísla rozebral do většího detailu, tak zjistíme, že velká většina nabraných zaměstnanců jsou operátoři výroby. U nich se na chvíli zastavím, protože to je samostatná kapitola. Na začátku roku jsme jich měli okolo třiceti a ještě jsme 10 z nich povýšili. Věděli jsme, že na tzv. PZS (obdoba BMW pro R@R = zátěžovou zkoušku připravenosti technologií a zaměstnanců) jich budeme potřebovat řádově 100. S ohledem na stáří naší společnosti a legislativu jsme těchto 100 lidí hledali na lokálním trhu. Spustili jsme velkou lokální náborovou kampaň v kinech, novinách, autobusech, billboardech a na internetu a dělali pohovory každý pracovní den. Igor Limanov pozval v období února – dubna na pohovor 245 kandidátů, z toho 183 dorazilo, 92 prošlo testy a 78 akceptovalo náš nabídkový dopis a nastoupilo nebo brzy nastoupí. 11 kolegů nás bohužel během této doby opustilo a samozřejmě se nám povedlo během náborových aktivit vybrat i některé zaměstnance, kteří se pro práci bohužel „nenarodili“. Spolu s nimi se nám podařilo přijmout i některé profesionální marody perfektně znající systém dočasných pracovních neschopností i jiné další filuty se slabostí pro různé pozemské neřesti. To je ale bohužel daň za velký objem náborových aktivit.
Spolu s lokálním náborem jsme se pustili i do náboru na Filipínách, o kterém jsem psal v samostatném článku. Za 14 dní v Manile kolegové pohovorovali přes 450 kandidátů a aktuálně je 130 z nich ve vízovém procesu a my už se těšíme, až prvních 15 z nich přivítáme příští měsíc u nás v NOBO. Aktuálně dáváme dohromady onboarding plán = stav mezi jejich příletem do Prahy a uvolněním do tréninkové zóny. Musíme zajistit dopravu, ubytování, legislativní náležitosti, lékařské prohlídky, zajistit jim telefony, bankovní účty.. A to všechno pro velkou skupinku zaměstnanců, kteří se nevejdou do jednoho auta.
Mimo nábor operátorů se nám podařilo přijmout téměř 40 kolegů do odborných oddělení. Zde mám obrovskou radost z toho, že naprostá většina všech nástupů proběhla bez pomoci externích subjektů, vášnivým počtářům už určitě běhá v hlavě, kolik peněz Daniela Víznerová RACR tímto výkonem byla schopna firmě ušetřit.
Jedna pozice byla pro mě osobně trochu náročnější. Hledali jsme novou hlavu závodu a podařilo se nám „ulovit“ finální kandidátku, která se k nám připojí v průběhu letošního léta. Zde to bylo z HR pohledu celkem zajímavé cvičení, jelikož jsme měli jako požadavky zkušenost s následujícím: automotive, sedačky, prémiový zákazník, systém JIS, schopnost komunikovat česky a anglicky a ideálně zkušenost s asijskou kulturou. Když jsem tyto požadavky vyjmenoval doma sedmiletému synovi, i jemu bylo jasné, že těchto osob nebudou v Budějovicích stovky a že budeme muset pořádně zabrat, abychom vhodný profil našli.
Mimo to se nám na HR podařilo zorganizovat několik akcí pro zaměstnance. Připravili jsme drobné dárky na Velikonoce a MDŽ, pro zaměstnance z výroby jsme v letošním roce pokračovali i ve fyzioterapiích. Dohodli jsme se, že dobrovolníkům z řad zaměstnanců zaplatíme část startovného na Budějovický půlmaraton. Pro mě osobně to bude start přesně po 10ti letech.
Velkým tématem pro HR bylo spuštění nové kantýny včetně všech procesů a systémů, které ve firmě do té doby nebyly k dispozici. Zatím si zaměstnanci jídlo převážně chválí a průběžné hodnocení se pohybuje kolem 3,7 hvězdičky z pěti možných. S ohledem na kolorit „frfňání“ v naší kultuře to beru jako velmi dobrý výsledek.
Toto všechno je práce celého HR týmu, který se ve stejném období rozrostl o tři nové členy. Od dubna se k nám přidala interní mzdová účetní Petra Klečková, která bude v následujících měsících importovat mzdy od externí mzdové účtárny, a společnými silami aktualizujeme veškerou interní dokumentaci a připravujeme se na nástup dalších stovek zaměstnanců a přechod na směnný provoz.
Kromě Petry se k nám přidala i Kateřina Knížková na pozici back office specialistky. Kačka o nás věděla díky mým přednáškám na univerzitě a v našem týmu nahrazuje Pavlu Dolanskou, která se rozhodla z firmy odejít.
Posledním nováčkem v týmu je Jakub Michalec, který se stal interním facility technikem, a společně nyní řešíme vše spojené s budovou, oprávněními, revizemi, úklidem, ostrahou… a tato témata jednou vydají na samostatný článek 🙂
Celkem vtipné situace přibývají i s ohledem na kooperaci mezi českými a čínskými kolegy. Během Velikonoc obcházel Allen od nás z HR celou výrobu s pomlázkou a naučil se česky říkat „hody hody doprovody“. Jiný kolega z Číny včera při přípravě komponentů vykřikoval „počkej, počkej, počkej“ ve chvíli, kdy si chtěl zkontrolovat správnost verze daného komponentu.
A s jazykovou vybaveností pokračujeme i na druhé straně, zaměstnanci dostali možnost účastnit se kurzů čínštiny, čehož aktuálně využívá cca 30 kolegů včetně mě.
Následující půlrok bude nadále velmi intenzivní, už jen kvůli tomu, že se nezadržitelnou rychlostí blížíme startu sériové výroby. Budu rád, když mě zde budete i nadále sledovat. Zároveň budu rád i za zpětnou vazbu v komentářích pod příspěvkem.