Poprvé v životě jsem součástí výběru dodavatele závodního stravování. Je to úplně nové téma, které jsem si nikdy předtím nezkusil. Na papíře to vypadá jednoduše: nahradíme aktuálně používaný stravenkový paušál za jedno jídlo denně zdarma. Jenže jakmile se ponoříte do detailu, zjistíte, že se to celé mění v solidní logistickou i psychologickou disciplínu.
Naše kantýna je zatím kolaudovaná jen jako výdejna, takže jídlo se musí dovážet. Zároveň máme v závodě víc než 60 kolegů z Číny, kteří by si rádi každý den dali autentickou čínskou kuchyni. A do toho ten typicky český evergreen: nespokojenost s jídlem.
Zažil jsem to ve všech závodech, kde jsem kdy pracoval. Ať byla kuchyně levná nebo drahá, ať jídlo chutnalo jakkoli, tak se vždycky našel někdo, kdo měl potřebu si postěžovat. Bramborové knedlíky prý málo bramborové. Masa málo. Omáčka přesolená. Polívka bez písmenek, samá voda. Gnocchi převařený. A buchtičky s krémem? „Ty už dělali lepší i v JZD, krém je z prášku a nedá se jíst.“ Myslím, že třeba Matej Valenta by na téma poskytovatelů stravování mohl napsat knihu.
Zkrátka, český národ je v jídle extrémně náročný a nespokojenost je u nás tak trochu národní sport.
Takže na to jdeme jinak.
Vybrali jsme tři dodavatele, kteří se chtějí stát naším partnerem pro stravování. Každý z nich dostal jeden den, aby nás zaujal – tři dny po sobě, tři různí dodavatelé, tři různé přístupy.
Na konci každého dne sbíráme přes QR kódy hodnocení přímo od zaměstnanců. Ne od vedení, ale od lidí, kteří tu budou jíst každý den.
Protože je rozdíl uvařit „ochutnávkovou specialitu“ do zasedačky pro HR manažera, nebo zvládnout 120 jídel pro různorodou směs českých, čínských a dalších kolegů.
Jsem rád, že máme prostor zapojit zaměstnance přímo do rozhodnutí. Je to pro mě důležité. Ať o našem jídle nerozhoduje tabulka a nebo jednotlivec, ale ti, co ho budou reálně jíst.
Kudos si zaslouží Pavla Dolanská, která tyto zkušební dni s potenciálními dodavateli zařizuje, sbírá objednávky od zaměstnanců a stará se o to, aby se všichni najedli, abychom měli dost příborů, táců a talířů. A to všechno zatím bez podpory systému a v prostorech, kde nikdy nikdo doposud nevařil.
